Detektor kovů: Před nebo po balení? (část 1)
Stále přemýšlíte, zda by měly být detektory kovů instalovány před nebo po balení produktu? Mnoho zákazníků nakupujících kontrolní zařízení pro potravinářské a denní chemické produkty čelí tomuto praktickému dilematu při výběru zařízení. Obě instalační konfigurace jsou široce používány v celém odvětví a neexistuje žádné univerzální standardní řešení. Konečná volba závisí především na vlastnostech produktu, zdrojích kontaminantů, výrobních procesech a požadavcích na shodu.
Kontrola po balení je běžnou praxí, kterou dnes většina výrobců používá. U produktů, jako jsou náplně a předměty s bezkovovými absorbéry kyslíku, procházejí hotové uzavřené obaly detektorem kovů. Největší výhodou tohoto uspořádání je jeho schopnost zachytit kovové cizí látky vzniklé během fáze balení. Kovové částice se mohou odlučovat z opotřebovaných mechanických částí balicích strojů a podávacích systémů nebo pocházet z kovových nečistot obsažených v samotném příslušenství obalů. Tato nebezpečí lze odhalit až poté, co jsou produkty plně utěsněny. Kovové úlomky vznikající při balicích procesech nebudou detekovány kontrolou předbalení, což potenciálně umožní, aby se vadné zboží dostalo na koncové trhy.
Testování po zabalení jako konečná kontrola hotového výrobku přímo odmítá nevyhovující obaly bez nutnosti přepracování materiálu. Zjednodušuje výrobní pracovní postupy a hladce se integruje s navazujícími procesy balení krabic. Přesto má tato metoda omezení. Běžné detektory kovů spouštějí falešné poplachy a nefungují správně, pokud se používají s obaly obsahujícími kovové součásti, jako jsou hliníkové fólie nebo metalizované kompozitní fólie, takže kontrola po zabalení pro takové aplikace není možná. Navíc nerovnoměrné rozložení materiálu uvnitř velkých vaků může mírně snížit citlivost detekce.









